Továrna na nábytek Hadámek a synové

Nejvýraznější realizací meziválečného dvacetiletí je areál Hadámkovy továrny na nábytek. Narůstal postupně proměnou venkovského statku: sklady a kanceláře se realizovaly v letech 1933-1935, v roce 1935 přibyla dílna a o rok později další dílenský objekt, situovaný na nádvoří komplexu. Jádro komplexu tvoří hladký nečleněný objem trojpodlažní budovy se symetricky řešeným průčelím, prolomenými obdélnými okenními otvory ve čtyřech osách.

K ní se připojuje nižší trakt překrytý valbovou střechou. Nejzajímavější je objekt situovaný do dvora, jenž zaujme konvexně tvarovaným čelem, orientovaným ke vstupu do závodu. Ze strany silnice směrem z Litultovic na Hlavnici byl areál uzavřen plotem s hladkou bílou podezdívkou, jejíž stupňovité členění jako by opakovalo stupňovité řešení atik hlavní části. Touto stavbou se Litultovice přiblížily funkcionalistické architektuře, která ve třicátých letech začala proměňovat nejen slezská města, ale poněkud překvapivě i venkovské obce. 

Podíváme-li se na hospodářské subjekty, které v Litultovicích existovaly, k největším podnikům ve sledovaném období náležely továrna Ludvíka Hadámka, parní mlýn Viktora Herbera v Luhách a Hiemerův kamenolom rovněž v Luhách.
Podnikání otce a synů Hadámkových představuje nejznámější příklad soukromého živnostenského podnikání v obci i okolí. Pozdější firmu, resp. továrnu na nábytek předznamenala pilařská živnost Ludvíka Hadámka (nar. 29.července 1879), jenž byl synem stolaře Alberta Hadámka a jeho manželky Terezie Grigarové. Živnost provozoval v domě č. 101 na základě živnostenského oprávnění uděleného 16. dubna 1904. 268 Na jeho žádost mu byla do firemního rejstříku vedeného u Zemského soudu v Opavě dne 20. září 1927 pod č. A-Vl-30 zapsána firma Hadámek s předmětem podnikání strojní stolařství a sídlem v Litultovicích 269. Poněvadž dle nového živnostenského listu vystaveného Okresním úřadem v Opavě dne 15. srpna 1930 provozoval výrobu nábytku po továrensku a stavební stolařství, požádal o změnu předmětu podnikání i v obchodním rejstříku. 

S manželkou Helenou, dcerou Františka Klapetka z Kylešovic, měl dva syny – Viktora (nar.23. února 1906) a Ludvíka (nar. 1. června 1909).

 Další změna nastala k 1. dubnu 1932, kdy do firmy přistoupili jako jeho veřejní společníci oba jeho synové, takže dosavadní firma se stala veřejnou obchodní společností, přičemž došlo ke změně názvu na L. Hadámek a synové. Firmu byli oprávnění zastupovat dva veřejní společníci, přičemž jedním z nich musel být vždy otec Ludvík. 

Viktor ve firmě působil jako stolařský mistr a Ludvík mladší coby účetní. Připomeňme, že v Hadámkově továrně pracovalo mezi 60. a 85. a to v době kolem roku 1930 za hospodářské krize.

2. světová válka

7.října 1938 obsadilo Litultovice německé vojsko. V prosinci 1938 došlo jen k tehdy typické změně v obchodním rejstříku – bylo zaevidováno německé znění firmy L. Hadamek & Söhne, Fabriksmässiger Betrieb einer Bau – und Möbeltischlerei. Forma veřejné společnosti však okupantům nevyhovovala, úřad landráta v Opavě jim odebral živnostenské oprávnění, a tak přinutil společníky k založení nové společnosti s ručením omezeným, do které byli Hadámkové nuceni vnést strojní zařízení, zásoby, své jméno i zákazníky ze své staré firmy, a okupanti dosadili dva společníky německé národnosti.

Dne 15. března 941 uzavřeli truhlářský mistr Eduard Engel z Liberce, ředitel opavské filiálky Kreditanstalt der Deutschen Otto Schürer, pocházející z Waldheimu, a Ludvík Hadámek ml. společenskou smlouvu a stali se jednateli společnosti s ručením omezeným. Firma pro tovární výrobu nábytku a dřevěného zboží a obchod s těmito výrobky byla zapsána do obchodního (firemního) rejstříku dne 3. května 1941 pod názvem Möbelfabrik Engel, Hadamek & Co., Ges. M. b. H., Leitersdorf bei Troppau. I tuto firmu byli oprávněni zastupovat dva jednatelé, přičemž vždy jedním z nich musel být Ludvík Hadámek ml. Společníky byli Ludvík Hadámek st. a jeho syn Viktor. Stará firma však nezanikla, neboť majitelé nepodali návrh na výmaz z obchodního rejstříku.

Továrna po skončení 2. světové války

Určitě nejzajímavější je sledovat administrativně-právní proměny Hadámkovy továrny na nábytek. Po skončení války byli na mimořádné valné hromadě konané dne 27. dubna 1946 němečtí jednatelé Engel a Schurer odvoláni a zbývající členové představenstva se usnesli na zrušení společnosti Mobelfabrik Engel, Hadamek & Co., Ges. M. b. H., Leitersdorf bei Troppau a vstupu do likvidace zpětně ke dni 1.května 1945. Likvidátorem byl jmenován Ludvík Hadámek ml.

K 8. lednu 1946 byl opět zapsán český název prvorepublikové firmy L. Hadámek a synové a nastala změna v oprávnění k zastupování firmy navenek: od nynějška každý veřejný společník mohl jednat samostatně. Je zajímavé, že nejpozději v prosinci 1947 Ludvík Hadámek starší požádal o obnovení živnostenského listu, tedy pro sebe jako pro fyzickou osobu! Patrně tušil, jak firma dopadne, protože 5.března 1948 ustanovil Okresní národní výbor Opava-venkov na základě dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb.,o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Mad’arů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, národním správcem Hadámkovy továrny firmu Thonet – závody na ohýbaný nábytek, národní podnik Bystřice pod Hostýnem. Ta, ovšem dopisem z 13. března 1948 odmítla se národní správy ujmout, protože prý Hadámkova firma nespadá do jejich výrobního programu. Totéž se opakovalo v následujícím měsíci s národním podnikem ÚP dřevozpracující závody Brno. 

Mezitím se Hadámkové proti uvalení národní správy odvolali  a uspěli, neboť výměrem moravskoslezské expozitury Zemského národního výboru v Ostravě ze dne 25. října 1948 byla národní správa skutečně zrušena a správa podniku majitelům firmy vrácena. V odůvodnění stálo, že podle zákona č. 114/1948 Sb., kterým započala druhá vlna znárodňování a týkala se zestátnění právě menších závodů, nepřesáhI v Hadámkově firmě od 1. ledna 1946 počet zaměstnaných nebo činných osob nikdy padesáti osob. 

Ale tento stav netrval nadlouho: socializace firmu nakonec stejně dostihla, takže ke dni       1. lednu 1951 byla začleněna do socialistického sektoru podle§ 563 odst. 2 občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. 11 Společnosti zřízené podle dřívějšího obchodního práva, pokud o nich nebylo ustanoveno jinými předpisy, a společnosti podle obecného zákoníka občanského zanikají dnem 1. ledna 1951”). Likvidací firmy byl soudem pověřen Ludvík Hadámek mladší, tehdy již správce Dřevovýroby- komunálního podniku v Opavě. 

Viktor Hadámek – R. Jesenický

Starší syn stolaře Ludvíka Hadámka (29. července 1879-?) a jeho manželky Heleny, rozené Klapetkové, se jmenoval Viktor (23. února 1906 – 17. dubna 1991). Jako dědic rodinné firmy se vyučil truhlářskému řemeslu a složil tovaryšskou zkoušku; v místním muzeu je k vidění vysvědčení o absolutoriu, vystavené Společenstvem smíšených živnosti v Litultovicích dne 13. července 1922. Vzdělání představovalo podmínku pro to, aby v budoucnu mohl se svým bratrem Ludvíkem převzít otcovu prosperující firmu.
K 1. dubnu 1932 do ní oba bratři přistoupili jako veřejní společníci, což se projevilo ve změně její právní formy na veřejnou obchodní společnost a pozměnění názvu na L. Hadámek a synové. Firma překonala hospodářskou krizi v době první republiky i peripetie způsobené německou okupací, avšak procesu zestátnění se nevyhnula: zanikla k 1. lednu 1951.

V té době již Ludvík Hadámek vykonával funkci správce opavského komunálního podniku Dřevovýroba. Viktorův život se neomezil jen na podnikání, nýbrž se aktivně zapojil i do života rodných Litultovic. Své působiště pak nalezl v místním hasičském spolku, jehož se stal kronikářem; Hadámkem vedená kronika, založená v roce 1971, je spolkem dodnes uchovávána. Ke stému výročí spolku připravil vydání informační publikace Sto let požární ochrany v Litultovicích. Je zajímavé, že na jejích stránkách se polemicky vrací k otázce data založení spolku, přičemž reagoval na obecné mínění či dokonce přání, aby se prokázala jeho starobylost, neboť v době jeho konstituování se činily snahy také o založení německého hasičského sboru. Širší zájem o tradice českého hasičstva v regionu dokládá i jeho podíl na publikaci o hasičské jednotě v Mikolajicích.

Málo se ví, že se Viktor Hadámek věnoval literární činnosti. Tématem jeho prozaických a básnických děl byl život obyvatel Slezska a minulosti jeho současnosti s důrazem na postižení národopisných, sociální a historických skutečnosti. Publikovat začal již během první republiky na stránkách denního tisku a časopisů. Již tehdy své texty podepisoval l pseudonymem R. Jesenicky nebo šifrou -jese-. V literární tvorbě pokračoval i za okupace a jeho články a verše z té doby můžeme nalézt v novinách vydávaných v Ostravě, Olomouci a Praze a v krajanském tisku české menšiny ve Vídni. Rovněž spolupracoval s ostravským rozhlasem. v Moravské Ostravě vydal za okupace sbírku vlasteneckých básní Z úhoru květy. Po skončení války založil opavskou edici Slezský úsvit a přispěl do první knížky, zařazené do edice a nazvané Pro novou Hrabyň. Publikace, do níž přispěli Maria Domovan a J. N. Kavan, si kladla za cíl podpořit fond Budujeme novou Hrabyň, jehož cílem bylo získat prostředky na obnovu válkou zpustošené vesnice. Hadámek do ní přispěl dvěma básněmi 1938 a 1945 a textem Miláček slezského lidu, jímž připomněl oblíbeného faráře Jana Bohma.

Publikoval rovněž na stránkách Opavského věstníku, periodika vydávaného s podtitulem nepolitický tisk Národního výboru v Opavě, a Slezského slova, které v roce 1947 věnovalo samostatnou přílohu Litultovicím, jejich historii a současnosti. Po Únoru se odmlčel; vlastivědnými příspěvky se znovu čtenářům připomněl až mnohem později na stránkách Nového Opavska. Pod šifrou VH nalezneme jeho články z historie i ze současného dění.

Nejvýznamnějším dílem Viktora Hadámka je jeho samostatně vydaná próza V nový život, vydaná knižně opavským nakladatelstvím Iskra a současně publikovaná na pokračování časopisecky. Knížka, dedikovaná Litultovicím ke stému výročí zrušení poddanství {1948), postihuje Litultovice v minulosti a snaží se v dialozích postav zachytit specifický místní dialekt. Viktor Hadámek údajně napsal tak román Fabrička, ale jeho knižní vydání se nepodařilo vypátrat a patrně byl vydán jen časopisecky. Závěrem dodejme, že Hadámkův drobný text, nazvaný Opožděná vzpomínka, uchovává v pozůstalosti spisovatele Václava Prokůpka Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze. (MŠ)

zdroj: Litultovice 1317 – 2017
Druhé rozšířené vydání Městys Litultovice Slezské zemské muzeum v Opavě 2019